Kniha má spoustu dějových linií a popisuje několik rozličných příběhů, které se začnou prolínat až ke konci. První dějová linie začíná v barcelonském paláci. Kníže Pedro se setkává se svou milenkou Elzevírou. V tu samou chvíli se chystá do paláce oknem vniknout Kurt – nemanželský syn knížete, který o jeho existenci nemá tušení. Při pohledu oknem ale poznává v Elzevíře svou bývalou lásku a z pomsty se po ní vrhá a uřezává jí prsty na rukou. Kníže Pedro ve tmě Kurta nepoznal, obviní Elzevíru z pokusu o vraždu a dá ji zazdít ve sklepě. Ta však najde dveře do tajné chodby a utíká pryč. Dostane se do kláštera, kde se ukrývá. Páter Brůno (což je zároveň zpovědník knížete) se ji pokusí otrávit (kvůli části dědictví po knížeti) a odnáší ji do pitevny. Tam pracuje Kuba. Mimo jiné udí mrtvoly v komíně, prodává je klášteru a tam jejich maso přidávají do polévky pro chudé. Elzevíra se po otravě probouzí a utíká na půdu pitevny. Tam se setkává se záhadným mužem, který zneškodnil Kubu. Ukrývají se na půdě a chtějí spolu uprchnout. Z močových měchýřů mrtvol si sestrojí jakýsi přístroj, na kterém odlétají. Kníže Pedro mezitím zemřel, ještě před tím však nevědomky podepsal závěť, kterou mu Jgnác podstrčil v jeho poslední chvilce. V té odkazuje veškeré své jmění jezuitům. Jgnácovi zároveň svěřuje existenci pokladu u Honolulu. Jgnác se tam vydává na lodi Albatrus pod vedením kapitána Rodrigueze. Tajně je sledován páterem Brůnem. Loď je přepadnuta piráty a oba dva jsou zatčeni. Loď ale ztroskotá a Jgnác se zachrání. Setkává se z domorodými ostrovany a zanedlouho vytahuje z moře Kubovu ženu, která ze strachu z prozrazení utekla z pitevny. Nakonec spolu doplují až k Honolulu. Další příběh je o Marii, dceři hajného. Vydává se na schůzku se svým milým Třasoňem. Toho ale cestou kdosi zastřelí a Marie, když to spatří, omdlí nad jeho tělem. Takto je nalezne Mariin otec Kalina a oplakává svou dceru. Je zatčen místním strážníkem a obviněn z vraždy. Kalina v náhlém popudu strážníka těžce zraní a až posléze mu dochází, že je jeho syn (podle tetování na paži ve tvaru žížaly – odvěkém znaku jejich rodu). Společně se vydávají hledat vraha. Objevují sídlo padělatelů peněz. Hrabě-strážník se ho vydá prozkoumat, ale je zatčen a považován za vlkodlaka. Mezitím se Třasoň i Marie probrali – ani jeden z nich nezemřel. V Pařížském nevěstinci se setkal nesmělý a nezkušený malíř Fragonard s prostitutkou Klárou. Vybral si ji, aby mu stála modelem pro jeho obraz Panny Marie a ona mu za to vypráví příběh svého života. Fragonard má ale problém ji tak spletitý příběh uvěřit. Ke konci románu se objevuje i postava spisovatele Paseky. Vnímavý čtenář brzy pochopí, že jde o autora samotného. Píše knihu a jeho přítelkyně Anna mu opravuje chyby (Paseka je ale v knize i nadále ponechává). Anna je rozhořčená a vyhrožuje Pasekovi, že už mu dál nedá peníze na nový papír, aby mohl knihu dopsat. Toto autor bere jako důvod k ukončení knihy. Udělá jakýsi spletitý závěr, příběhy narychlo uzavře, některé nechá nedokončené.