Tropická džungle, dusné vedro temné noci a primitivní most bez zábradlí - to je scéna, na níž se odehrává děj tohoto Travenova románu. Nářek indiánské matky nad utopeným chlapcem, šílená, nesmyslná atmosféra, zoufalství nad ztrátou drahocenného lidského života - a přitom zároveň i síla pohřbít mrtvého chlapce a jít dál, jít dál chudým, takřka bezútěšným, ale přesto plným životem - to vše vyznívá z této Travenovy balady v próze. Láska k bližnímu, láska ke všemu, čím žijeme, mateřská láska k dítěti a láska všech ostatních k ní jako k člověku, jejich vřelá účast na matčině utrpení - to je tak všelidská otázka, že se tento román svým námětem stává mohutnou apotheosou lidského života a strhává čtenáře k víře v jeho nezničitelnost a sílu. A právě v tom je podstata působivosti celé románové práce. Láska k životu - byť i chudému, ubožáckému nuzování v tropickém vedru nemilosrdné džungle za téměř nelidských podmínek sociálních - mění Travenovou románovou práci v nesmrtelnou píseň o jeho kráse, ceně a smyslu.