Cesta, po níž se ubíral literární vývoj v minulosti, má mnoho společného s životní poutí každého z nás , s jejími radostnými okamžiky, s jejími smutky. Vždyť literatura je obraz a zrcadlo života, a ačkoli se na světě tolik změnilo od dob, kdy staří mistři a písmáci namáčeli brk do inkoustu, lidský život je tkán stále týmž útkem a touž osnovou.
Znalost díla našich předků by neměla být jen jakousi kulturní povinností. Vždyť z ní se rodí vědomí sounáležitosti, vědomí spoelčného příslušenství k národu, k lidem -a to je zážitek natolik hluboký a smysluplný, že bychom se o něj neměli ochudit. Kniha Zdeňky Tiché, kterou právě otvíráte, vám tento zážitek nabízí.