V cestopisných črtách vzpomíná autor na prvou návštěvu v Sovětském svazu r. 1938 a líčí poznatky z cesty druhé, která ho r. 1950 vedla s čs. rolnickou delegací přes Moskvu, Leningrad, Ural na Sibiř, do altajské oblasti. Vypráví o nezapomenutelných dojmech ze sovětských lidí, tvořících nový život v místech do nedávna pustých a neúrodných, popisuje bohaté výsledky mičurinské vědy v praxi altajských kolchozů, kulturní rozmach Sibiře a rostoucí blahobyt kolchozníků. Připojeny jsou záznamy o poznatcích, které si naši rolníci odváželi o sovětské skutečnosti, a deníkové poznámky jednoho z nich.