Jestliže je dramatem světa jeho paradoxní povaha, nikdo toho není lepším příkladem než právě Matka Tereza, drobounká vrásčitá jeptiška albánského původu. Byla všeobecně uctívána pro svou pokoru a zbožnost, ale uměla také mistrně jednat se světovými politiky a finančníky a instinktivně přitahovala publicitu. V naší stále materialističtější době žije skutečných světců pramálo, ale Matka Tereza jako zastánce chudých byla považována za vzácnou výjimku. Uměla se obějít bez vymožeností a hodnot naší doby, kde se úspěch v životě měří počtem získaných ocenění, a nabídla nám naději na vítězství hodnot duchovních a nikoli materiálních; naději, že můžeme usilovat o vyšší cíle a že se jednoho dne možná najedí všechny děti světa.
Kniha, kterou máte v ruce, není klasický životopis. O počátečním období života Matky Terezy je známo pramálo; její nejbližší příbuzní jsou mrtví a nemnohé záznamy, které mohly objasnit různá data či skutečnosti, byly patrně v roce 1963 zničeny při zemětřesení ve Skopje stejně jako dům, kde vyrůstala. Přesto nás úvodní kapitoly vrátí až do roku 1910, kdy se 26. srpna v rodině Bojaxhiuových narodilo třetí dítě. Holčička dostala jméno Agnes, které ji provázelo až do chvíle, kdy složila řeholní slib a přijala jméno Tereza. Autorka sleduje její životní cestu vyplněnou prací pro chudé a potřebné a odhaluje pozadí mýtu, který se okolo ní vytvořil.