Čtyři původně samostatné eseje (Láska a poznání, Ordo amoris, O smyslu utrpení, Smrt a život po smrti), z nichž je tato knížka složena, vznikaly nebo byly poprvé vydány mezi roky 1913–1917. Autor se noří do souvislostí mezi láskou a poznáváním, vyhlašuje „ordo amoris“ za jádro světového řádu, snaží se vyslovit smysl utrpení, které člověk ve světě zakouší, a rozebírá pojetí lidské konečnosti a kontinuity bytí za účasti náboženské víry.