V této knize Martin Rikli popisuje jak se dostal k filmu, posléze do kulturního oddělení Ufy, a pak jako kameraman a režisér svých snímků, projel celý svět – filmoval koloniální oblasti u Kilimandžára, byl u objevu Tutanchamonova hrobu v Egyptě, filmoval v Polsku, Tripolsku.
Po vypuknutí II. světové války se stal válečným zpravodajem Ufy, ať už v Sovětském Svazu, v Pekingu nebo uprostřed bojů v Šanghaji. V roce 1935 odjel okamžitě do Habeše, aby filmoval tehdejšího císaře Haile Selasie, a byl vlastně poslední reportér, který směl něguše filmovat. Navíc popisuje i dobu, kdy pracoval v laboratořích a pokoušel se filmovat různé fyzikální pokusy tak, aby byly srozumitelné i pro obyčejného diváka v kině. Tohle vše s velkou podrobností popisuje ve své knize, jeho filmy se promítaly po celém světě. Pak se stal válečným zpravodajem nacistického Německa a jeho knihy a filmy byly u nás zakázány.