Totální krize: (a prostor pro naději?)

Dílo bylo vytvořeno počátkem sedmdesátých let, k vydání autora inspirovali kolegové na amerických univerzitách. Ravik se totiž shodl s americkými kolegy, že existují-li v současné době stejné problémy v západním světě jako v bolševickém režimu před dvaceti lety, jde o krizi planetární, bez ohledu na momentálním společenském uspořádání. Tyto eseje, jak se uvádí na obálce, byly sepsány před dvaceti lety a ztratily se na kurýrních cestách, které vedly na Západ. I když byly psány jako duchovní sebeobrana před tehdejší „normalizací“, i současný čtenář pochopí, že na povaze totální krize se doposud nic moc nezměnilo. Autor přidal poznámku, kterou později citoval z tohoto díla profesor Ivan Sviták: „Naší pohromou je obyčejný člověk nadaný neobyčejnou mocí. Jak kdosi řekl, je blbec v mocenské pozici ještě horší než vyslovený zloduch. Účinky moci obou jsou sice stejné – avšak zatímco zloduch si aspoň občas odpočine, blbec neodpočívá nikdy.“