Pojednání podává přehled životního díla velkého sovětského fysiologa I.P. Pavlova, ukazuje, jak celá jeho vědecká činnost a jeho geniální objevy vycházejí z důsledně uplatňovaného materialistického názoru na svět a z hlubokého pochopení dialektiky životních procesů. Je osvětlen Pavlovův boj proti zanášení idealismu do přírodovědy a stručně je pojednáno o průběhu sovětské vědecké diskuse o problémech fysiologického učení Pavlovova r. 1950. Vyvozen je z ní tento závěr: "Povinností sovětských vědců je vysvětlovat význam učení I.P. Pavlova jako největší vymoženosti vědy o mozku, které je mohutnou přírodovědeckou základnou materialistického názoru, mocnou zbraní našeho ideologického boje se všemi projevy idealismu, zpátečnictví a s náboženskými přežitky ve vědomí lidí."