Srovnáním prvků a motivů "Procesu" Franze Kafky a aféry kolem Karla Švihy z května r. 1914 se objevuje jeden Kafkův vnější inspirační zdroj, v němž se zcela reálně představuje otázka viny a neviny a náhlého ničivého zvratu lidské existence. B. Nuska tu zachycuje, jak pramen Kafkova díla, často odkazovaný jen do oblasti "metafyzicko-existenciálního oblaku", vyvěrá také z bezprostřední Kafkovy současnosti, zaujaté právě procesem, týkajícím se Švihova konfidentství.