V knize Obětní beránek využila D. du Maurier své znalosti Francie a francouzského venkova, z něhož autorka pochází. Konfrontuje rezervovaného opatrnického anglického profesora, starého mládence, s klimatem úpadkového rodu venkovského šlechtice, jehož jednotliví příslušníci jako by vystupovali ze stránek starých francouzských klasických románů. Profesor, který je sice v praktickém životě téměř bezradný, ale má zdravá - i když poněkud knižně ušlechtilá - lidská a morální měřítka, marně se snaží ozdravujícím způsobem zasáhnout do porušeného soukolí neutěšených lidských vztahů. Autorka s jemnou ironií konfrontuje rozdílné národní povahy a rozvíjí svůj příběh s velkou fabulační a kombinační vynalézavostí, která je nejlepší stránkou jejího talentu.