Hrdinství světového významu, jaké prokázal sovětský lid za Velké vlastenecké války, kdy uchránil lidstvo před záhubou, kterou mu chystal fašismus, dalo pochopitelně světu i velkou literaturu.
Literární tvář dějinných témat mívá obvykle specifický vývoj. V ohnisku epochálních událostí vzniká drobná mozaika lidských osudů, neboť spisovatelé se chtějí na průběhu převratných událostí podílet ihned, cítí to jako svou povinnost, a tak se uchylují k malým formám, k povídce či umělecké reportáži. Teprve s odstupem let, kdy je možno epochu hodnotit historicky, rodí se - a to především v próze - díla rozsáhlá, myšlenkově hluboká a umělecky zralá. Stejným vývojem prošel i literární obraz Velké vlastenecké války. Právě on je až dodnes fenoménem sovětské prózy.
Naše obsáhlá antologie válečných próz předkládá českému čtenáři nejlepší novely a povídky 26 sovětských spisovatelů nejrůznějších generací. Některé z nich byly napsány už za války, jiné zas až v sedmdesátých letech. Vyprávějí o lidovém a hluboce humanistickém charakteru Velké vlastenecké války. O hubených chlapeckých rukou, beroucích předčasně zbraň, o mravní odpovědnosti, železné vůli a moudrosti velitelů. To vše splývá ve finální akord spravedlivé války: voják umírá - a my musíme být hodni jeho velké oběti.