Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.
V sedmdesátých letech 19. století zničila ohromné rozlohy šumavských lesů vichřice. Tato kalamita však nezpůsobila jen hmotné škody - paradoxně totiž vzápětí přinesla místním lesním dělníků a ostatním usedlíkům nečekaný, avšak jen dočasný blahobyt. Kvůli řádění kůrovce vznikla potřeba co nejrychleji zpracovat dřevo v napadených porostech. Rozkladná moc rychle nabytého bohatství však neblaze zasahuje do tradičního způsobu života šumavských starousedlíků; jejímu zničujícímu vlivu dokážou odolat jen ti morálně nejsilnější.