Věda pro všední den

Už jste si někdy všimli, jak často mrkáte? A víte proč? Jay Ingram to ví - a zná odpovědi na řadu dalších zvídavých dotazů spojených s každodenními situacemi. Chceme-li co nejmíň zmoknout, máme v dešti utíkat, nebo jít krokem? Co ovlivňuje dráhu baseballového míčku? V čem se podle psychologů liší chování mužů a žen na toaletách? Podobné otázky jste si někdy určitě položili i vy. Naopak řada jiných vás asi nikdy nenapadla - například jaké chemické pochody spouští ve vašem zažívacím traktu chřest? Nebo co chce naznačit člověk, který na veřejnosti vyplazuje jazyk? Jay Ingram objasňuje tyto i mnohé další otázky se sobě vlastním zápalem a vtipem a přitom nám umožňuje žasnout nad věcmi neobvyklými i zcela všedními. Ve viktoriánské Anglii si i ti nejvýznačnější vědci tu a tam udělali čas a uspořádali veřejnou přednášku, v níž z vědeckého hlediska vyložili některý dobře známý jev. To už je věcí minulosti. Dnes se ani popularizátoři vědy, kteří vystupují v televizi a rozhlase, neobtěžují hovořit o každodenních tématech. Jejich věda - věda konce 20. století - se zabývá jevy a silami, jež se vymykají našemu chápání. Obrat" věda pro všední den" nám tedy mnoho neříká a autor si troufá tvrdit, že jsme kvůli tomu o něco chudší. Už proto, že tento obor přírodních věd je přístupný i pro ty, kdo se fyziky, biologie a podobných předmětů děsí už od střední školy. (Kvantová teorie může člověku nahánět strach, ale je něco strašidelného na otázce, proč člověk vyplazuje jazyk?) Hlavně však platí, že život je zajímavější, když lépe rozumíme okolnímu světu. Pojídání chřestu nebo obyčejné zívání získá zcela nový rozměr, když je člověk poučen o všech přírodovědných souvislostech těchto úkonů. Každá kapitola této knihy pojednává o něčem, s čím se setkáváte každý měsíc, týden či dokonce hodinu. Pokud se na tyto obyčejné věci začnete dívat z nového úhlu nebo se nad nimi chvíli zamyslíte, nepsal ji autor zbytečně. méně textu