Nejproslulejším městem staré Arábie byl Ubár, o němž se v koránu praví, že „proslul sloupy svými, jimž nic podobného nebylo stvořeno v žádné zemi“. Tak jako Sodomu a Gomoru však i Ubár zahubil Bůh pro hříchy jeho lidu. Zůstával beze stopy pohřben v písku a stal se „Atlantidou pouště“. Příběh jeho zkázy byl poprvé vylíčen ve výboru Zábavy arabských nocí (v Novém světě ho poprvé uveřejnil roku 1797 pod názvem Orientální moralista jeden z předků Nicholase Clappa). V průběhu staletí po ztraceném městě neúspěšně pátralo mnoho lidí, mezi nimi i skvělý Harry St. John Philby, a na možnost, že místo jménem Ubár někdy skutečně existovalo, se pohlíželo s rostoucí skepsí. Potom v osmdesátých letech dvacátého století narazil na tuto legendu Nicholas Clapp. Zahloubal se do středověkých rukopisů a zjistil, že pouhá chyba při přepisování z roku 1460 n. l. zavedla celé generace badatelů nesprávným směrem. Na družicových snímcích nalezl svědectví o dávných karavanních cestách, které na zemi nebyly viditelné. S týmem archeologů, geologů, kosmických badatelů a dobrodruhů nakonec zorganizoval dvě expedice do Arábie. Po mnoha chybných startech a slepých uličkách a po týdny trvajících vykopávkách objevili zbytky pozoruhodného opevněného města s osmi věžemi, devítimetrovými hradbami a artefakty pocházejícími z doby před čtyřmi tisíci lety. Našli Ubár.
Zajímá Vás konkrétní spisovatel nebo třeba specifický výběr knih a nechce se Vám pokaždé nastavovat filtr?
Nastavte si filtr a uložte nastavení mezi Vaše kategorie.
Tato služba je dostupná přihlášeným uživatelům.
