Osobnost a osud Alexandra Dubčeka přitahují zájem nejen odborníků, ale i generace těch, kteří prožili Pražské jaro a následnou okupaci naší země sovětskou velmocí. Autor zaměřuje svou pozornost především na život a vzdor A. Dubčeka po roce 1968, kdy se stal "nejhlídanějším domácím vězněm" G. Husáka, kdy byl s celou svou rodinou i svými přáteli pronásledován, špiclován, ponižován. A přece - jak autor výstižně prokazuje - do konce svého života zůstal věrný myšlenkám a zásadám, pro které kdysi získal naprostou většinu národa i příznivce v mnoha zemích, a dokázal pochopit i požadavky nové doby. Dovíme se však také o pozoruhodných zákulisních okolnostech spojených s vývojem po listopadu 1989 - z nich totiž vyplývá, že utajování mnohých fakt o Alexandru Dubčekovi směřuje až do naší doby.