Ztracené iluze

Ústředními postavami románu jsou Lucien Chardon a David Séchard. David přichází ze studií a vyplatí, draho, otce z tiskárny. Moc se mu nedaří a v té době potkává spolužáka Luciena. Stanou se z nich nejlepší přátelé a David se zamiluje do Lucienovi sestry Evy. Lucien se stává milencem paní de Bargeton, která obdivuje jeho básně, ale později se s ní rozchází a odejde realizovat svůj talent do Paříže. Tam se seznámí s D'Arthezem a stává se členem kroužku - skupiny spisovatelů a básníků, přátel, čestných lidí ochotných strčit jeden pro druhého ruku do ohně. Zde setrvá, než zjistí, že se psaním básní a románů neuživí. Proto se seznámí s Lousteauem, který jej zasvětí do novinařiny, a nastupuje jako literární kritik. V divadle potkává svou lásku, herečku Coralii. Dále je děj velice složitý, telegraficky: Lucien stále více zabředává do nemorálního světa, kde opět jako v Otci Goriotovi vládnou peníze a kde může síla pera snadno ztrhat dobré či vyzdvihnout špatné dílo. Stoupá po společenském žebříčku, zvyká si na rozmařilý život, ale ve chvíli, kdy se zdá, že opět získá ztracené šlechtické jméno po matce, de Rubembré, přichází pád. A hodně tvrdý, protože kromě sebe zničí prostřednictvím svých dluhů, respektive dvou směnek, i Davida. A navíc Coralie umírá. Davidův příběh tvoří druhou méně výraznou linii děje. David vede s Evou tiskárnu, ale vlivem tvrdé konkurence krachuje. Vymyslel nový způsob výroby papíru z mnohem levnějších surovin, ale nemá peníze na to, aby jej uvedl do praxe. V tu dobu se objevují na scéně směnky, pomocí kterých David Lucienovi vypomohl v nouzi. David je vinou dluhů (vinou těchto směnek) nucen podělit se s konkurencí, bratry Cointety, o svůj vynález a když se po několik měsíců výroba kvalitního papíru nedaří, je z něj vyplacen. Ten ale opravdu funguje a bratři Cointetové na něm nesmírně zbohatnou. Lucien uvědomující si důsledky svého jednání se chce utopit, ale kolemjedoucí diplomat mu to rozmluví a přijme jej do svých služeb.