Sputnik 2 byl vypuštěn velice uspěchaně, ba v šibeničním termínu, jen aby se stihlo výročí říjnové revoluce a aby se „vytřel zrak americkým imperialistům“. Proto se díky němu vědci nemohli dozvědět nic, co by už nevěděli díky prvnímu Sputniku – a proto nebyl čas vyvinout zařízení, s nímž by se Lajka mohla vrátit na Zem.
V roce 1998 napsal ruský vědec Oleg Gazenko, účastník projektu, že vyslání Sputniku za smrt Lajky nestálo: a o tom je celý Abadzisův příběh. O mravních a citových problémech mnoha lidí, kteří na projektu pracovali a kteří vyslali Lajku na smrt. Může se zdát, že v tak kruté době (celý příběh začíná brutální scénou, při níž je konstruktér Koroljov „propuštěn“ z gulagu) jsou rozpaky nad obětováním psa odchyceného na ulici k smíchu. Ale právě to vytváří úžasný kontrast téhle knihy a její emocionální působivost. Koneckonců, když se hraje o říše a trůny, vždycky je v banku i nějaký ten naprosto bezvýznamný, titěrný živůteček…