Úpadkové umění západu před soudem ruských umělců realistů

V 7 kapitolách hodnotí kniha ideové dědictví ruských malířů, kteří v 2. půli minulého století zajížděli na západ, hlavně do Paříže, a protestovali proti formalistickému umění, které pod reakčním heslem "umění pro umění" vedlo k plnému pohrdání obsahem i formou v umělecké tvorbě. Mnoho dokladů o tom přinesli ve svých dopisech malíři V.V. Stasov, I.N. Kramskoj a I.J. Rěpin. Břitce kritisují francouzské umění let 70.-80., pozorují otrockou závislost západoevropských umělců na zájmech a vkusu buržoasie i spojitost její koloniální politiky s charakterem její třídní kultury. Velcí realisté, revolucionář Courbet a demokrat Daumier, zůstali bez nástupců. Manet, Renoir a ostatní impresionisté nikdy nevystoupili ze své měšťácké opatrnickosti a vůbec pařížská bohéma zůstala bezstarostná jak v době Komuny, tak po vítěství Thiersově. Autor vysoce hodnotí ruskou estetiku, jíž theoretické základy položil již r. 1855 Černyševskij a po něm Dobroljubov. Naproti tomu pranýřuje nekritický vztah některých soudobých sovětských estetiků, kteří nevidí (na př. I.E. Grabov v monografii o Rěpinovi z r. 1937) zhoubný vliv bezideového úpadkového umění kapitalistického Západu, především francouzské dekadentní kultury z přelomu století na ostatní Evropu.